V neděli dne 24. 3. 2019 jsme se jako desetičlenná skupinka studentů druhých ročníků rumburského gymnázia vydali vstříc nezapomenutelným zážitkům v zahraničí pod vedením pana učitele M. Wintera a J. Raucha. Tohoto výjezdu do Francie se kromě Čechů účastnili i Italové a Španělové.
Již v šest hodin ráno jsme nasedali na vlak směr letiště Václava Havla, kde jsme čekali na naše letadlo. Ano, rozhodli jsme se cestu do Francie i zpět absolvovat letecky, což pro některé z nás byla zcela nová zkušenost. Zhruba dvouhodinová cesta proběhla naštěstí bez problémů a po příjezdu na pařížské nádraží a po drobných dopravních nesrovnalostech jsme se konečně v podvečer dostali do našeho dočasného domova – na hotel v malém městečku Saint-Witz vzdáleném přibližně 40 km od Paříže. Kromě rozdělení pokojů, náležitého ubytování a obstarání si večeře na vlastní pěst nás ten večer již jiný program nečekal, a proto jsme mohli jen přemýšlet o tom, co nám nadcházející týden přinese – a že toho nebylo málo.
Následující den nás naše budíky vzbudily tak, abychom se v půl osmé mohli vydat na snídani v hotelu, která byla každý den stejná – švédské stoly ve francouzském podání a kolem deváté nás všechny (české, italské i španělské účastníky) autobus odvezl do nedalekého městečka Fosses, kde se mimo jiné nacházela naše partnerská škola, která na mnohé z nás však nezapůsobila úplně nejlépe, ale jak se říká, nesuď knihu podle obalu, a tak jsme se nenechli odradit neutrální barvou fasády ani nižší teplotou v celém komplexu budov. Náladu nám navíc hned po pár chvílích zlepšili francouzští studenti a učitelé, kteří nás přivítali s horkou čokoládou nebo jiným teplým nápojem a typickými croissanty. Poté nás čekalo seznámení s ostatními studenty pomocí odpovídání na různé otázky ve skupinách, prohlídka školy, ve které jsme se ve zbytku týdne zdržovali a oběd v tamější školní jídelně. Po obědě nám francouzští studenti spolu s jedním vyučujícím prezentací představili jejich vzdělávací systém a nám nezbývalo nic jiného, než se poté shluknout do nově namíchaných skupin a popovídat si o tom, jak to chodí v našich školách.
Úterní ráno probíhalo stejně, jako v pondělí, akorát organizace ve škole byla o hodně lepší. Dopoledne jsme ve skupinách hráli hry, které nám měli pomoct pochopit téma znevýhodnění jako například když je člověk slepý. A po obědě jsme se vydali do archeologického muzea, kde jsme si kromě prohlížení zajímavých expozicí mohli vyzkoušet, že je celá budova přístupná i pro vozíčkáře s handicapem a opět jsme si vyzkoušeli, jaké to je být slepý, když jsme si se zavázanýma očima pomocí hmatu měli představit, co držíme v ruce, a poté se podívat, jestli se naše představy shodovaly s realitou. Po prohlídce muzea jsme dostali několikahodinový rozchod ve Fosses a večer jsme se spolu s ostatními studenty rozhodli povečeřet v blízké restauraci marockou kuchyni.
Další den byl pro mnohé z nás ze všech nejhezčí a nejočekávanější. Na celodenní výlet do Paříže jsme se všichni moc těšili a také jsme si ho patřičně užili. Během navštěvování nejrůznějších důležitých budov, staveb a památníků, jako například Eiffelovy věže, vítězného oblouku, muzea v Louveru a podobně, jsme měli možnost také poznat francouzskou architekturu a kulturu, protože Paříž je velké město plné nádherných staveb a různých rasových skupin. Po navštívení všech významných míst jsme měli možnost se po Paříži porozhlédnout sami, každý tento čas využil jinak, ale převážně jsme se rozhodli jej strávit nakupováním.
Ve čtvrtek jsme vyrazili na zámek Chantilly, kde jsme se v dopoledních hodinách zúčastnili "únikové hry" a odpoledne nás čekala prohlídka samotného zámku a muzea koní.
Poslední den jsme opět a naposledy strávili ve škole. Páteční ráno jsme byli seznamováni s francouzskou kulturou pomocí krátkého videa, k němuž následovalo plnění jednoduchých úkolů a po obědě jsme měli možnost poznat vybrané zákusky typické v této zemi a mimo jiné každý z nich i ochutnat. A pak nás čekalo jen rozloučení se s jednotlivými studenty a vyučujícími a připravit se k odjezdu na letiště, kde jsme strávili noc, splnili pár požadavků, které měly sloužit především jako zpětná vazba pro naše vyučující, a brzy ráno jsme vstávali a čekali na odlet našeho letadla.
Osobně si myslím, že tento projekt by měl mít možnost vyzkoušet každý, kdo rád cestuje, poznává nové země a lidi, ale i ten, kdo má strach a nebo nízké sebevědomí, protože spousta z nás díky Erasmu zjistila, že týmová spolupráce může být snadná a zábavná, i když mezi danými lidmi je jistá (v tomto případě jazyková) bariéra.
Každému z nás tento projekt hodně dal a jsme neskutečně rádi, že jsme mohli být jeho součástí.

Pavlína Pivoňková, 2.C