I letos, jako už po několikáté, se naše škola zapojila do mezinárodního vzdělávacího projektu Erasmus+, který zajišťuje Evropská unie. Tentokrát se výměnný pobyt týkal vybraných studentů z třetích ročníků vyššího gymnázia. Kvůli proběhlé pandemii koronaviru se mobility o rok posunuly. 

Letošní proběhlé zářijové mobility ve Španělsku, konkrétně Baskicku, se zúčastnila naše škola, tamní škola v Ordizii a francouzská škola La Canorgue. Hlavní téma našich studentských výměn má název “Pollination in Europe”. Cílem je zaměřit se na biodiverzitu našeho prostředí v agrikultuře, ale i v širším kontextu. Zvláštní důraz se kladl na včely a jejich nenahraditelnost a důležitost pro planetu i člověka.

Cesta započala pro většinu z nás v sobotu 18. září na rumburském nádraží, kdy jsme v odpoledních hodinách vyrazili směrem do Prahy, samozřejmě s několika přestupy. Když jsme ve večerních hodinách dorazili do našeho hlavního města, složili jsme hlavy v jednom hotelu u Václavského náměstí. Nejdříve jsme si samozřejmě užili večerní atmosféru Starého města. Jiní z nás zvolili začátek cesty po vlastní ose, takže jsme se všichni jako kompletní parta setkali v neděli ráno před odjezdem na letiště Václava Havla. Všichni jsme byli velice natěšení co vše nás čeká a zároveň trochu nervózní z nadcházející cesty, protože rozhodně nebyla jednoduchá. Z Prahy jsme odlétali v nedělních dopoledních hodinách. V Barceloně letadlo přistálo a my jsme čekali pár hodin na dalších letecký přesun do San Sebastianu. Po příletu do již zmíněného San Sebastianu jsme zvolili cestu hromadnou městskou dopravou. Na konečné vlakové zastávce v Ordizii jsme se ocitli v půl deváté večer. Byli jsme po celodenním cestování decentně znavení, ale přivítání španělskými studenty nás značně probralo. Hned po příjezdu jsme měli přichystanou večeři s jejich místními jídly. Sami tamní studenti jsou velmi temperamentní v dobrém slova smyslu, takže o seznamování a zábavu nebyla nouze. Postupně jsme se odebírali ke svým partnerům do rodin. Tento i další večery nám místní ukazovali jejich město a brali nás do jejich oblíbených podniků. 

V pondělí byla na programu návštěva domu Urdabai Biosphere a odpoledne přesun do školy Vodní kultury v Multriku, kde jsme se dozvěděli zajímavé informace o podvodním světě. Následující den jsme se dopoledne přesunuli na pláž k moři, kde nám byla poskytnutá lekce surfování. Tento zážitek většina z nás považuje za nejlepší a nejintenzivnější z celého pobytu. Odpoledne jsme se přesunuli do města Bilbao, kde jsme měli volný čas. Nachází se zde mimo jiné galerie moderního umění Guggenheim. Středa patřila návštěvě radnice města Ordizie, kdy jsme měli možnost se setkat s tamním starostou a dokonce jsme s ním mohli udělat krátký rozhovor. Poté jsme si prošli trhy, které zrovna ve městě probíhaly a přesunuli jsme se do školy, kde jsme hráli hru zaměřenou na včely, kterou si připravila francouzská skupina. Odpoledne jsme navštívili akvárium v Donostii, tedy San Sebastianu, kde si člověk připadal jako na dně oceánu. Konečný bod společného středečního programu bylo předání certifikátů o absolvování tohoto projektu. Následující den, tedy čtvrtek, byl řekla bych nejnáročnější. Ráno jsme nasedli do autobusu a jeli jsme do Arantzazu, odkud jsme šli už jen pěšky. Našim cílem byl národní park Aizkorri-Aratz, který dal některým z nás zabrat, ale všichni jsme došli nahoru, kde jsme se u horské chaty mohli rozhodnout, zda chceme pokračovat ještě dál, až na úplný vrchol hory. Někteří se odhodlali a horu zdolali. Tento den byl pro francouzskou skupinu ten poslední v Ordizii, tudíž ve večerních hodinách probíhalo loučení na vlakovém nádraží, kam jsme pár dní nazpět společně přijeli. Nás, jako českou skupinu toto čekalo až v pátek ráno, kdy jsme odjížděli z Oridizie. Celkový pobyt ve Španělsku pro nás však ještě neskončil, protože jsme měli ještě den a půl i s přespáním v hotelu v San Sebastianu, který jsme si náležitě užili. 

Cestu domů jako takovou jsme započali v sobotu odpoledne odletem do Barcelony. Zde jsme si alespoň na chvíli užili večerní atmosféry tohoto krásného města. Prožili jsme si tu také jeden z nejintenzivnějších zážitků a to přespání na letišti, jelikož jsme měli mezi lety čas třináct hodin. Do Prahy jsme dorazili v dopoledních hodinách v neděli, kde se naše cesty rozdělily.

Myslím, že tento projekt poskytuje výjimečnou příležitost poznat a zároveň respektovat kulturu jiných zemí opravdu důkladně a zblízka, jak by se Vám to za normálních okolností nepodařilo. Každý jsme si odvezl přehršel zážitků a nových přátelství. Měli jsme možnost si zlepšit angličtinu a nebát se poznávat nové lidi. 

 

Lenka Richterová 3.C