Po nástupu moci KSČ v roce 1948 se rychlé změny nevyhnuly ani školství. Školský zákon z dubna 1948 stanovil, že vzdělání I. stupně (pětiletá národní škola) i II. stupně (čtyřletá střední škola) je jednotné, povinné a bezplatné. Pro mládež starší patnácti let byly zavedeny tzv. školy III. stupně, k nimž patřilo i gymnázium zreformované na čtyřtřídní školu.

Zestátnění školství bylo i důvodem k tomu, že byly ke gymnáziu jako jeho pobočky ve školním roce 1948/49 přičleněny i vyšší třídy dosud soukromého osmiletého Staškova spolkového lužickosrbského reálného gymnasia ve Varnsdorfě (ě v ofic. názvu školy není výlukou). Ústředním rozhodnutím KNV v Liberci však byly tyto pobočky po roce přestěhovány do Liberce ke Gymnasiu F.X. Šaldy.

Nový školský zákon o jednotné škole z dubna 1953 zkracoval povinnou školní docházkou z devíti na osm let a dosavadní gymnaziální studium ze čtyř na tři roky. V zájmu jednoty výchovy sloučila všeobecně vzdělávací škola dosavadní pětitřídní národní školy a čtyřtřídní střední školy v jedinou osmiletou střední školu. Odborné školy III. stupně zůstaly samostatné a čtyřleté. Gymnázium jako typ školy bylo zrušeno. Jeho třídy byly včleněny do nově zřízené jedenáctileté střední školy, která spojovala školu I., II., III. stupně v jednotnou školu. Tím se rumburské gymnázium (nyní jedenáctiletka) rozrostlo ze čtyř na jedenáct tříd, později až na osmnáct. V letech 1945-1959 bylo při škole i studium pro pracující. Této možnosti využilo tehdy 23 občanů, kteří získali maturitní vysvědčení. V náplni školních osnov bylo prosazováno i „těsnější spojení školy se životem“. Zaváděla se polytechnizace výuky spočívající v tom, že žáci měli být seznamováni se základními principy soudobé výroby a měli získávat praktické návyky v zacházení s nástroji, v obsluze strojů. Ve škole byly opět obnoveny dílny, školní zahrada a skleník, modernizovány laboratoře.

Významné postavení školy umožnilo i vznik dalších středních škol v Rumburku. První z nich byla střední zdravotnická škola, které dalo gymnázium vzniknout v letech 1947-1958, kdy se nová škola osamostatnila a profesor gymnázia František Sládek se stal jejím prvním ředitelem. V letech 1956-1959 měl Rumburk v budově gymnázia i vysokou školu. Aby budoucí učitelé nemuseli dojíždět studovat až do Prahy, bylo zde díky kvalitě školy zřízeno nejprve v letech 1953-1956 Konzultační středisko dálkového studia Vyšší školy pedagogické v Praze, ze kterého vzniklo v letech 1956-1959 Konzultační středisko dálkového studia Vysoké školy pedagogické v Praze. V roce 1959 však byla tato škola přestěhována do krajského města ? již jako Pedagogický institut Liberec (a později byl i odtud odstěhován do nového krajského města Ústí nad Labem). Souběžně byla v letech 1956-1959 při gymnáziu i pobočka Pedagogické školy pro vzdělávání učitelů národních škol v Liberci (PŠN).

V prosinci 1960 přijalo Národní shromáždění nový školský zákon. Především byla prodloužena povinná školní docházka z osmi na devět let, čímž byl oficiálně uznán omyl předchozí reformy.Z jedenáctiletek vznikly dvě samostatné školy: základní devítileté školy a střední všeobecně vzdělávací školy (tříleté).Škola se tedy přeměnila z JSŠ na SVVŠ. Hlavním úkolem SVVŠ byla příprava ke studiu na vysoké škole. S ohledem na vývoj populace v regionu začala rumburská SVVŠ přijímat od roku 1962 tři třídy v ročníku, což se s výkyvem několika málo let udrželo až do obnovení osmiletého gymnázia v roce 1990.

V prosinci 1968 přijalo Národní shromáždění zákon o gymnáziích. Podle něho byly všechny SVVŠ postupně přeměněny nazpět ve čtyřletá gymnázia. Naše škola se jím stala hned v první etapě od 1. září 1968, dvě třídy byly přírodovědné a jedna humanitní. V roce 1970 maturovali poslední studenti SVVŠ, v následujícím roce se zkoušky nekonaly a v roce 1972 opustili školu první maturanti obnoveného gymnázia.

Smutné období nastalo po 21. srpnu 1968. Vpád vojsk pěti států Varšavské smlouvy do Československa násilně zastavil reformní proud v naší vlasti a zahájil tzv. normalizaci politického a společenského života. Škola byla pod přísným dohledem normalizátorů, i ministr školství pohrozil v televizním projevu učitelstvu propouštěním ze zaměstnání, nebudou­li žáky učit a vychovávat tak, jak si představovalo nové vedení KSČ v čele s G. Husákem (duben 1969).

V profesorském sboru se šířila nejistota a strach. Přesto 20. ledna 1969 vyšli profesoři spolu se studenty před budovu školy a pod státní vlajkou spuštěnou na půl žerdi uspořádali tryznu za Jana Palacha, který se na protest proti okupaci naší země upálil.

Od roku 1976 bylo možné přijímat žáky již z 8. tříd ZŠ. Zpočátku se to týkalo jen nadaných žáků, kteří chtěli studovat na gymnáziu, postupem času však byly 9.třídy opět zrušeny a žáci prvních a druhých ročníků středních škol teprve zde dokončovali povinnou školní docházku. Výrazné změny v učebním plánu nastaly od školního roku 1979/1980, kdy přišla do gymnázií další vlna polytechnizace. Znamenalo to zavedení předmětů základy výroby a odborné přípravy v 1. a 2. ročníku a bloků odborných předmětů tzv. volitelné skupiny odborných předmětů ve 3. a 4. ročníku.